Já vlastně nevím.

25. června 2008 v 17:01 | trollop |  Děje se něco?
Znáte ten pocit? Ten pocit, kdy tolik toužíte něco udělat. Třeba malovat, psát-zkrátka něco tvořit, ale prostě to nejde. Chcete se v něčem vybít, ale nemůžete-nic vás nenapadá. Říkala jsem si, že napíšu dopis. Ale rychle jsem to zamítla. Dobře....už vím k čemu je ten blog, opravdu pánem všech pánů. Totiž k vypsání se.


Co jsem k němu vlastně cítila? NIC! Vůbec nic. A on ke mně? Zřejmě taky nic. Vlastně jsem ani nedoufala v to, že by mohlo něco být. Něco jako, něaký větší cit. Ale v tu chvíli. V tu chvíli bylo všechno tak krásný. Nic víc než nesmělé slova. Nic víc mež nesmělé doteky. Tolik krásných slov. Vlastně ještě nikdo mi nic takového neřekl. Tak proč jsem tomu nedala jedninou šanci? Já nevím. Je to už dlouho, skoro jsem na to zapoměla. Skoro! Zapomenout se nedá. Ale pak ho jednoduše vidím, a všechno je zpátky. Všechno to krásný. Tak proč se tomu tolik bráním? Proč, když jsem ho viděla, tak jsem šla radši někam uplně jinam, jen aby mě neviděl, a já se nemusela koukat na něj. Tak moc jsem si přála na to všechno zapomenout. Stačil jedninej pohled a všechno bylo zase zpátky. Všechny ty jeho krásný slova. To jak se mě dotýkal. Jak jsme se smáli. Já, chtěla jsem na to všechno zapomenout. Ale proč? Jednoduše se nechci na nikoho vázat. Nechci se zamilovat. Protože nechci být zklamaná. Vždyť se říká, že všechno by měla skončit v tom nejlepší. Ano! To se mi povedlo. Jednoduše jsem řekla, "a dost" v tom nejlepším. A nelituju toho.
Viděla jsem celu tu partu. Ty lidi, který jsem měla tolik ráda. Byl tam i on. Radši jsem odešla někam jinam. Jen abych se na ně nemusela koukat. Už zase byli všichni zhulený jak papriky. Znáte to.....když máte tak strašnou chuť se k nim prostě rozeběhnout a všechny obejmout, a zase vdechovat tu známou vůni trávy. Ale pak se ovládnete, a víte, že kdybyste to udělali, všechno by se vrátilo. V tu chvíli jsem na sebe byla pyšná, ale taky naštvaná. Ale myslím, že jsem udělala dobře.
Na škole, už mám zaděláno na pověsti feťačky. Proč? To já nevím, někdo nás viděl v garáži a všem řekl, že jsem strašně hulili a chlastali, a dokonce že jsme sjížděli lajnu. Vrcholem všeho bylo, když za náma přišlo asi pět lidí a ptalo se, jak často hulíme. A co šňupeme. Někdo se dokonce zeptal, jestli to bolí, když si pícháme. Ono by mi to bylo vlastně jedno, co si o mě myslí skupina tak povrchních lidí, ale bojím se, že každou chvíli se tyhle nepěkné pomluvy dostanou k mé mamce, která učí na téže škole. Nevím jestli bych vyvázla zdravá. Minimálně bych, musela jít na testy. A nejen na THC. A co je ještě horší, něco by mi určitě našli. Přecejnom tvrdší drogu už jsem měla. Ale já a feťačka? Opravdu k popukání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 25. června 2008 v 17:19 | Reagovat

pomluvy jsou věčný.. a mnohdy zamrzí... ale z druhý strany... nevíš čemu věřit, pořád se něco o někom povídá... kdyby tak mohla existovat jen pravda..:(

2 DanusH <3 DanusH <3 | Web | 25. června 2008 v 18:41 | Reagovat

no takovy pomuvy znam... to u nas na "vesnici" kolujou porad,,

3 Miss.Maková Miss.Maková | Web | 25. června 2008 v 19:07 | Reagovat

Jako jo, asi máš pravdu, ale já na to zamilování mám zatim jenom pohled puberťačky a nikdy jsem nad tim takhle nepřemejšlela...a souhlasím s ostatmína, pomluvy jsou a budou...uvidíš jak se to vyřeší, ono to nějak dopadne ;)

4 Karollka1 Karollka1 | Web | 25. června 2008 v 19:43 | Reagovat

mnu pomluvy sou svine ale nejhorsi kdyz vis ze te pomlouva nej kamoska

5 janina janina | 26. června 2008 v 8:59 | Reagovat

No co se týče lásky, já byla zamilovaná hodněkrát, spíše platonicky. Mého muže miluju, ale vím, že ty mí dvě treperendy mám radši. Je to jiná láska, je větší, je.......já to nějak nedokážu popsat. Prostě když mají radost oni, tak mi je do pláče, že jsou šťastný. No a když má radost Pepa, tak jsem šťastná s ním, ale do pláče mi teda není. Děti jsou kus mého srdce, Pepa je v hlavě. Asi tak nějak.

No a ty pomluvy. Jestli máte s mamkou dobrej vztah, tak to neřeš. Co si o tobě myslí ostatní je fuk, ty ti život neříděj a ty sama víš, že to tak není. Důležitá je rodina a ty nej přátelé. V těch bys měla mít oporu a pokud ti nevěří, tak to je v prdeli. O mě se taky mluvilo. Vesnice, já punk, Pepa číro na hlavě, oba "úžasný" oblečení. Ale mamina mi věřila. Doma jsem pomáhala, ve škole o.k, maturita v tom nejlepším pořádku, byla jsem docela hodný dítko, jen jsem vypadala jinak. Teď je to jiný, ale u některých lidí ten můj stín minulosti vidím. A seru na něj. Tak na to ser taky.

6 Werča Werča | E-mail | Web | 26. června 2008 v 10:53 | Reagovat

No tak s pomluvama mám taky svojí zkušenost. Jednou se jdu někam bavit s kámošema, jdeme blbnout a pak z toho vzniká bůhví co:( Ale už to nějak neřešim, já znám svojí pravdu a ostatní lidi mi můžou víš co:D

7 Karollka1 Karollka1 | Web | 26. června 2008 v 12:36 | Reagovat

jéééééé ty znaš Terzku :)))) tedy  miss. makovou :D

8 Efka Efka | Web | 27. června 2008 v 11:02 | Reagovat

tak za to "a dost" v tom nejlepším tě hodně obdivuji, protože se to povede jen málokomu..všichni chceme víc a víc a nakonec zjistíme že nám zbyl jen smutek a zklamání...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama