Uvědomění?!..

29. června 2008 v 22:04 | Charlotta....Ano, ano..jsem zpátky u mé pžezdívky. |  Děje se něco?
Vrátila jsem se od babičky. A i když to byl ten výkend, který takhle zažívám prakticky pořád, tak tenhle byl trošku jiný. Já nevím co se stalo? Možná jsem zase začala přemýšlet trochu jinak. Začala jsem se na svět dívat trochu jinak. A asi vidím všechno z jiného úhlu. Z toho krásnějšího, světlejšího. Z toho úhlu, na který každý den tak jasně svítí slunce. A jsem za to moc ráda.


Tak tedy. Jeli jsme k babičce. Ono je to tam skutečně úžasné. Je to velký, krásný dům na okraji lesa. A všude kolem jsou jenom lesy a potoky a louky...a zkrátka všechno co k tomu patří. Ale když sejdete trochu níž, tak tam je zase město. Ona to není taková ta vesnice. Je to dokonce město, ale malé. A já to tam mám vážně ráda. Byli jsme tam, ale jenom v sobotu a dnes jsme jeli k pradědovi. Je to odtamtud kousek. Ale to je vážně ta vesnice. Kde ví každý o každém. A jsou tam jenom lesy, louky, potoky. Je tam dokonce i mlýn. No prostě něco úžasného.
(pra)Děda...ach chtěla jsem napsat i (pra)babička. Ona byla ta nejúžasnější babička jakou si dokážete představit. Byla jako z pohádky. Byla to přesně ta babička jako u Boženy Němcové. Každou noc jsem s ní spala. A ona mi vyprávěla pohádky. Do teď jsi je pamatuju. Taky uměla z paměti Vodníka a Polednici K.J Erbena. A pořád mi je vyprávěla. Pak jsme si potichu zpívali písničky. Byla vážně ta nejlepší babička. Ale už není. I když je to už pár let (né moc) tak je tam pořád bez ní tak prázdno. Už nikdo nestojí u té plotny a i ve svých 80 si rytmicky neprospěvuje veselé písničky a u toho nepeče ty nejlepší "sejkory" jaký kdo kdy jedl. A už nikdy jí neobejmu, a neucítím to příjemné teplo bezpečí a tu úžasnou vůni po koláčích.Měla jsem jí strašně ráda.

No tak ten praděda bydlí v užasné chaloupce. Kde je všechno původní...a krásný. A já nevím, cosi mě prostě táhlo na půdu. Je to ta stará půda, která sestává ze 4 místností. A já jsem tam šla, a našla jsem tam starou truhlu, a v ní jsem našla knížky. Sedla jsem si tam, a pročítala je. A cítila jsem se krásně. Volně. Uplně jsem se vžila do těch let, když v té chalupě byla moje prapraprababička......Pak jsem se vrátila a až teď jsem si uvědomila, jak moc je krásný když nad každou postelí visí obrázek s panenkou Marií a malým Ježíškem. Vzpoměla jsem si, jak se babička před spaním modlila. A já jsem tu modlidbu neuměla, a tak jsem říkala jenom prosté: "Andělíčku můj strážníčku opatruj mi mou dušičku, tělo duší opatruj. Andělíčku, stražce můj." ....Bylo to strašně krásný. A já jsem si uvědomila, jak moc mi prababička chybí.
Když jsme odcházeli, všimla jsem si obrázku kde bylo napsno: "Kde víra, tam láska".......
mějte se krásně!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LeLLa LeLLa | Web | 29. června 2008 v 22:16 | Reagovat

Možno ten tvoj krásnejší pohľad na tento skazený svet je preto, že už s tie prázdniny, teraz máme o jednu veľkú starosť menej, a to školu, takže si môžeme život viacej užívať =DD

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 29. června 2008 v 23:08 | Reagovat

moc pěknej článek... mám takovej pocit, že místo, kde bydlí tvoje babička... vnímáš podobně jako místo, kde bydlí moje babička... :D

3 DanusH <3 DanusH <3 | Web | 29. června 2008 v 23:42 | Reagovat

moc peknej clanek, srsi z nej radost..:)

4 Karollka1 Karollka1 | Web | 30. června 2008 v 9:18 | Reagovat

mno tak to ja mam babicku asi 5 minut od barku :d ale jinak hezkej clanek

5 Peťka ;) Peťka ;) | Web | 30. června 2008 v 10:20 | Reagovat

podle mě je dobře, že se díváš na ten svět teď takhle... člověku se hned zdá všechno jiný, lepší... ;) a to je občas vážně k užitku... ;)

6 janina janina | 30. června 2008 v 10:23 | Reagovat

Já.............ach holka. To je tak krásnej článek. Bože. V září mi umřel děda a bolí to . Moc. Když se řekne prázdniny, tak se mi vybaví Jahodná a děda s babibčkou na zápraží. To byly moje prázdniny...ty nejlepší. A bylo jich plno, ale furt málo. Já je chci na celý život, i pro moje holčičky.

Tohle je napsaný od srdce a u náctiletý to je div. Dneska si mladí neváží svých prarodičů a přitom oni jsou v nich a díky nim můžou žít. Ty si asi jiná. A je to dobře. Vážím si tě pro to, co jsi napsala, Kájo.

7 Werča Werča | E-mail | Web | 30. června 2008 v 10:51 | Reagovat

Páni, to je nádhernej článek....jsem ráda, že se na svět díváš takhle hezky.  Doufám, že ti ten optimismus vydrží dlouho;)

8 Miss.Maková Miss.Maková | Web | 30. června 2008 v 15:55 | Reagovat

Opravdu krásně napsaný...Podobný zážitky mám taky, prababička je zlatá...

9 Efka Efka | Web | 10. července 2008 v 19:01 | Reagovat

téda tu prababičku ti vážně závidím, i když už zemřela, máš na co vzpomínat..já mám jen jednu babičku,ale s tou se téměř  nevídávám...kde víra, tam láska..moc krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama