Vrátila jsem se od babičky. A i když to byl ten výkend, který takhle zažívám prakticky pořád, tak tenhle byl trošku jiný. Já nevím co se stalo? Možná jsem zase začala přemýšlet trochu jinak. Začala jsem se na svět dívat trochu jinak. A asi vidím všechno z jiného úhlu. Z toho krásnějšího, světlejšího. Z toho úhlu, na který každý den tak jasně svítí slunce. A jsem za to moc ráda.

Tak tedy. Jeli jsme k babičce. Ono je to tam skutečně úžasné. Je to velký, krásný dům na okraji lesa. A všude kolem jsou jenom lesy a potoky a louky...a zkrátka všechno co k tomu patří. Ale když sejdete trochu níž, tak tam je zase město. Ona to není taková ta vesnice. Je to dokonce město, ale malé. A já to tam mám vážně ráda. Byli jsme tam, ale jenom v sobotu a dnes jsme jeli k pradědovi. Je to odtamtud kousek. Ale to je vážně ta vesnice. Kde ví každý o každém. A jsou tam jenom lesy, louky, potoky. Je tam dokonce i mlýn. No prostě něco úžasného.
(pra)Děda...ach chtěla jsem napsat i (pra)babička. Ona byla ta nejúžasnější babička jakou si dokážete představit. Byla jako z pohádky. Byla to přesně ta babička jako u Boženy Němcové. Každou noc jsem s ní spala. A ona mi vyprávěla pohádky. Do teď jsi je pamatuju. Taky uměla z paměti Vodníka a Polednici K.J Erbena. A pořád mi je vyprávěla. Pak jsme si potichu zpívali písničky. Byla vážně ta nejlepší babička. Ale už není. I když je to už pár let (né moc) tak je tam pořád bez ní tak prázdno. Už nikdo nestojí u té plotny a i ve svých 80 si rytmicky neprospěvuje veselé písničky a u toho nepeče ty nejlepší "sejkory" jaký kdo kdy jedl. A už nikdy jí neobejmu, a neucítím to příjemné teplo bezpečí a tu úžasnou vůni po koláčích.Měla jsem jí strašně ráda.

No tak ten praděda bydlí v užasné chaloupce. Kde je všechno původní...a krásný. A já nevím, cosi mě prostě táhlo na půdu. Je to ta stará půda, která sestává ze 4 místností. A já jsem tam šla, a našla jsem tam starou truhlu, a v ní jsem našla knížky. Sedla jsem si tam, a pročítala je. A cítila jsem se krásně. Volně. Uplně jsem se vžila do těch let, když v té chalupě byla moje prapraprababička......Pak jsem se vrátila a až teď jsem si uvědomila, jak moc je krásný když nad každou postelí visí obrázek s panenkou Marií a malým Ježíškem. Vzpoměla jsem si, jak se babička před spaním modlila. A já jsem tu modlidbu neuměla, a tak jsem říkala jenom prosté: "Andělíčku můj strážníčku opatruj mi mou dušičku, tělo duší opatruj. Andělíčku, stražce můj." ....Bylo to strašně krásný. A já jsem si uvědomila, jak moc mi prababička chybí.

Když jsme odcházeli, všimla jsem si obrázku kde bylo napsno: "Kde víra, tam láska".......

mějte se krásně!