
(pra)Děda...ach chtěla jsem napsat i (pra)babička. Ona byla ta nejúžasnější babička jakou si dokážete představit. Byla jako z pohádky. Byla to přesně ta babička jako u Boženy Němcové. Každou noc jsem s ní spala. A ona mi vyprávěla pohádky. Do teď jsi je pamatuju. Taky uměla z paměti Vodníka a Polednici K.J Erbena. A pořád mi je vyprávěla. Pak jsme si potichu zpívali písničky. Byla vážně ta nejlepší babička. Ale už není. I když je to už pár let (né moc) tak je tam pořád bez ní tak prázdno. Už nikdo nestojí u té plotny a i ve svých 80 si rytmicky neprospěvuje veselé písničky a u toho nepeče ty nejlepší "sejkory" jaký kdo kdy jedl. A už nikdy jí neobejmu, a neucítím to příjemné teplo bezpečí a tu úžasnou vůni po koláčích.Měla jsem jí strašně ráda.
No tak ten praděda bydlí v užasné chaloupce. Kde je všechno původní...a krásný. A já nevím, cosi mě prostě táhlo na půdu. Je to ta stará půda, která sestává ze 4 místností. A já jsem tam šla, a našla jsem tam starou truhlu, a v ní jsem našla knížky. Sedla jsem si tam, a pročítala je. A cítila jsem se krásně. Volně. Uplně jsem se vžila do těch let, když v té chalupě byla moje prapraprababička......Pak jsem se vrátila a až teď jsem si uvědomila, jak moc je krásný když nad každou postelí visí obrázek s panenkou Marií a malým Ježíškem. Vzpoměla jsem si, jak se babička před spaním modlila. A já jsem tu modlidbu neuměla, a tak jsem říkala jenom prosté: "Andělíčku můj strážníčku opatruj mi mou dušičku, tělo duší opatruj. Andělíčku, stražce můj." ....Bylo to strašně krásný. A já jsem si uvědomila, jak moc mi prababička chybí.
Možno ten tvoj krásnejší pohľad na tento skazený svet je preto, že už s tie prázdniny, teraz máme o jednu veľkú starosť menej, a to školu, takže si môžeme život viacej užívať =DD