Vřískání........

24. června 2008 v 18:55 | trollop |  Co se stane, když se zamyslím?
Dobře. Já vím, říkala jsem, že dneska už nic jinýho nepřidám. Ale....jak jsem tak četla. Dostala jsem zase chuť něco napsat. Je to povídka. Není moc dlouhá. Uvidím, možná udělám ještě pokračování. Spíš jo než ne.
To je asi všechno.


Do prdele co zas? Nic! To zatracený nic. To nic mě ničí. Pořád ten stejně bílej strop. Ten strop viděl tolik příběhů, že si to jen málokdo z nás umí představit. Tolik lidských trosek. Tolik lidí s ranami v žilách. Žíly? Nejvzácnější část lidského těla pro každýho feťáka. Žíly? Nic jinýho to pro ně není. Jenom poštovní trubka, která adresátovi doveze tu úžasnou euforii. Ještě pár vpichů, a pak už doveze jenom ten pocit normálního člověka. A zase znova. Ta zimnice, propocený prostěradlo, poškrábaná zeď. Kde k sakru je ta podělaná euforie, kterou vám všichni s úsměvem slibovali. Kde?!Pak už jenom kostlivec ženoucí se po městě pro aspoň jednu ampuli morfinu. Byl by schopný za ní vraždit. A ty lidi kolem. Tolik spokojených a šťastných lidí. Bez drogy! Copak to jde? Ten pocit, že se mi každej vysmívá. Ta závist. Pak už se ani nežene. Lapá po dechu. Před očima tma. Co teď? Je konec? Ne. Kolem jen dav neodvratných čumilů. Kdyby aspoň tak blbě nekoukali. Řekla bych jim to. Jen mít sílu. Ale kde jí vzít? Sakra. Mít teď po kapse aspoň jedno blbý áčko. Něco. Cokoliv. Nemám nic. Jenom játra na hranici funkčnosti. Aspoň vstát z tý mokrý země. Nátáhnu ruku. Nějaká barbína v růžovým tričku radši odejde, než aby podala ruku špinavý feťačce. To je to už tolik vidět? Naivní pocit, že jsem stále ještě normální člověk. Paranoia, něco co u toxikomanů neexistuje. Ještě třetí pokus vysoukání se na ty pohublý nohy. Pohublý? Nic víc než kosti. Hrudník jak kluk. Jen dvě bradavky. To je to poslední co mě zajímá. Konečně. Už zase stojím. Už jenom pár ulic. Zazvoním u Michala, ten by mohl něco mít. Peníze ještě mám. Tak možná na poslední dávku. Co pak? To co vždycky. Zase. Zase ty úmorný křeče do břicha. Ale musím. Musím tam dojít. Konečně….stojím před dveřma. Mám pocit, že každou chvíli je semnou konec. Ale takhle feťák nekončí. Smrt. Jedině zlatá rána. Já si tu smrt užiju. Ten tlak na plicích. Schíza. Strach, z té dlouho očekávané smrti. Přece se mu tady nesesypu přede dveřma. Když otevřel, bylo mu hned jasný, absťák. Rozšířený panenky. Ještě že mam prachy. On nepatřil k těm, kteří dávají z milosti. Sám potřeboval. Neměl by z čeho kupovat či vařit. Zaplatila jsem a hned si píchla. Nohy i ruce už jsou samej vřed a puchejř. Jedině pod jazyk. Nemá čas nato hledat aspoň kousek nezhnisaný žíly. Bolesti ustaly. Teď mám asi tak 6 hodin sehnat prachy. Pak příjde další absťák.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss.Maková Miss.Maková | Web | 24. června 2008 v 19:04 | Reagovat

Můj názor jsem ti už psala, ale...je to skvělý. Dobře se to čte, i když samotnej obsah tak veselej neni...Říkala jsem,že máš talent :)

2 Anett"ka" Anett"ka" | Web | 24. června 2008 v 19:11 | Reagovat

až budu mít zítra čas, tak si to přečtu... :)

3 DanusH <3 DanusH <3 | Web | 24. června 2008 v 19:15 | Reagovat

je to pekne napsany, i kdyz obsah zrovna vesele neni, jak rika Miss.Maková..:)

4 Nicki Sharp Nicki Sharp | Web | 24. června 2008 v 21:43 | Reagovat

pekné :)

dobre napísane ,nemám slov ;)

5 Werča Werča | E-mail | Web | 25. června 2008 v 18:58 | Reagovat

Moc hezký, ze života...:)

6 janina janina | 26. června 2008 v 8:44 | Reagovat

Máš tam moc hezký kousky a pěkně vyjádřený obyčejný věci, který by jinej napsal nudně a bez fantazie. Třeba to o těch žílách - jako poštovní trubka....to je moc hezký. Ale ta holka je troska.

7 Ivča:) Ivča:) | Web | 27. června 2008 v 15:44 | Reagovat

taky píšu, ale na tebe holka nemám.....wow:)

8 Confused Confused | E-mail | Web | 7. srpna 2008 v 21:37 | Reagovat

Krásné. I když smutné. Baví mě číst příběhy feťáků. A je to jistá výstraha...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama