Červenec 2008

Cílem umění není sen, nýbrž život. (Puškin)

31. července 2008 v 21:26 | Charlotta |  Říká si to Charlotta?
Obvykle k designu nic nepíšu. A obvykle taky nepíšu dva články denně. Ale musím to sem napsat, protože jsem to já. A protože jsou to moje pocity, které se nezmění.
/Design, je vidět jenom v Exploreru!!!! Zatím/
Víte, já mám pocit, že nikam nepatřím. Polslouchám punk, tak co ta punková parta? Ne! A nebo, co ta parta tekknů, s kterýma jsem byla párkrát venku? Ne! Když tam jsem s nima, mám takový zvláštní pocit. Jako kdyby se znali celý život a já tam najednou vpadla. Necítím se mezi nima dobře, a před nima to nejsem já. Proč neznám někoho kdo by semnou byl schopnej hodiny diskutovat nad Shakespearem? Proč neznám někoho, s kým bych chodila do divadla? Proč si všichni myslí, že kino je lepší? Vždyť divadlo má tolik navrch. Vidět skutečné herce přímo před sebou. A né jenom bláhově toužit vidět herce, který hraje super akčního agenta ve filmu, který je prakticky jenom o zabíjení. Proč neznám někoho, s kým bych mohla probrat všechny umělecké směry. Znát někoho, s kterým bych nad dobrým čajem probrala tu hru Karla Čapka, na které jsme zrovna byli. Proč?
Proč jsou kolem mě, jenom samé barbaři, kterým neříká nic secese a úžasné obrázky A. Muchy. Proč jsou kolem mě lidé, s kterýma rozhovor o Shakespearovi skonči tak u Romea a Julie. A po chvíli už zase diskutují buď o sexu, nebo o nějkém super akčním filmu. Proč se nemůže dál bavit, třeba o hře Sen noci svatojánské, nebo o jiném dílu všech úžasných umělců. Proč není nikdo schopnej bavit se semnou o obrazech Salvátora Dalího?
Umění pro mě znamená strašně moc. Miluju psaní, miluju malování, miluju hraní. Malovat bohužel neumím. Ta představa, že bych jednou mohla stát na jevišti. Ach...proč je to jenom sen? Ale proč, mi každý říká, že mám talent? A proč mě to vždycky tak píchne u srdce? Možná, že kdybych o tom nepřemýšlela jako o snu, ale jako o budoucnosti, tak by to bylo lepší....Ale asi pořád by to byla bláhová představa.
A tenhle design (ještě jednou-jde zatím vidět jenom v Expolreru)..já vlastně nevím...Když vidím tenhle obrázek tak mi naběhne slovo umění. Proto ho mám tak ráda. Je kus mě.

Blog X Novinky xD..

31. července 2008 v 12:58 | Charlotta |  Děje se něco?
Uch, no...tenhle článek je takovej divnej. Ale píšu ho, abych všecho uvedla na pravou míru, a abych už konečně všechno tak nějak vysvětlila. Myslím, že už bylo na čase.
Tak nejdřív. Byl tady ten článek, v kterém jsem zamýšlela nad zrušením tohohle blogu. Já jsem vám chtěla jenom říct, že ten článekjsem vážně nepsala proto, abyste mě tay přemlouvali ať nekončím a říkali bůhví co. Články mi tak nějak slouží k tomu abych si to urovnala v hlavě. Díky tomu se tam ty věci přetřídí, a já pak jistě vím co si o tom myslet. A asi proto jsem potřebovala napsat ten článek. Abych s uvědomila, že tenhle blog nechci zrušit. taky píšu články, v kterých jsou vyryty moje pocity. Psala jsem co jsem cítila. A vy jste tak věděli na čem jsem a co k tomuhle blogu cítím. Když jsem si to pročítala, tak jsem si uvědomila, co všechno mi tenhle blog dal, jeden můj rozmar byl to všechno ukončil......to přece nechci. Teď už to vím. D9ky tomu pitomýmu článku.
Další věc, která se týká tohohle blogu, je nová rubrika. Jmenuje se tuším " Pro mě nezpomenutelné aneb archív" či tak něco, teď nevím jistě. A on to nemá být archív tohle blogu, což asi každého napadne. Jeto rubrika věnovaná mému starému blogu, a podle mě tomu nejlepšímu blogu co jsem kdy měla. Ale musela jsem to tam skončit, jinak to nešlo. A v tét rubrice, budou dle mého názoru ty články, které mi pomohly. Články, které něco říkali, články sice psané mnou, ale články, které pro mě něco znamenají.........
A ještě jsem chtěla říct, že tady chci mít, všechno moje básničky a povídky, takže v jeden den zveřejním všechny ty, které jste už asi většinou četly. Ale já je tady prostě chi mít.
A teď ty novinky....no ona je vlastně jenom jedna. A to, že jsem si koupila nový roztahovák. Mě osobně se líbí....fotky jsou pod perexem.

Do háje s titulkem...

30. července 2008 v 18:49 | Charlotta |  Děje se něco?
Ach jo, je toho spousta co se událo. Tolik pocitů a věcí, které jsem potřebovala někam napsat, ale nemohla jsem. Totiž, nejprve jsem byla u babičky a teď jsem měla zákaz na počítač. Jsem drzá a nepořádná. No stane se. Já jsem jaká jsem a budu taková, s tím nikdo (ani já) nic nenadělá.
Víte když jsem byla u té babičky, tak jsem si občas psala s jednou kamarádkou. Takovou, o které víte že je napořád. No, já jsem věděla že ona má teď doma nějaké problémy s tátou a tak, ale nikdy mě nenapadlo, že je to tak vážný. Když mi přišla smska, která se zdále víc než vážna, už jenom to že mi přišla v jednu ráno. Stálo v ní něco ve smyslu, že cítí lásku, nenávist a lístost a to všechno k jednomu člověku. A že, už jí táta prostě umřel (on totiž hodně pil a tak). A že mmě chce vidět, a že mě má strašně ráda. Domluvili jsem se, že půjdeme ven. Jenže já, navzdory tomu jak moc mám tu holku ráda a jak se vždycky smějem, jsem nevděla jak se k ní mám chovat. O čem s ní mám mluvit, jak mám mluvit a tak. Mám se chovat přirozeně? Nebo radši ne? Já, jsem to vůbec nedokázala. Vlastně jsem sama nevěděla, jestli v sobě dokážu nést ještě další bolest,bolest někoho jiného. Jistě jsem však věděla, že ona to sama neunese a že jí prostě musím vyschlechnout, protože ona si to zaslouží. A kamarádka by se tak chovat měla. Nakonec to proběhlo, fajn. Já, chovala jsem se prostě tak jako vždycky. dělala jsem pitomosti jako vždycky když jsem byla s ní, protože něco mi říkalo, že tak na všechno zapomene. Věděla jsem, ale že ona mi něco chce říct. Nejdřív jsem se dozvěděla, že je to špatný a že se budou stěhovat k babičce. Bylo mi jí líto, ale to jsem nevěděla, že ještě přijde to nejhorší. Když jsem v jednom obchodě vybírali nějaký věci jen tak řekla, že schání něco na pohřeb. Umřel jí táta. V tu chvíli kdy slovo táta vyslovila jsem jí na očích viděla, jistej pocit úlevy, nenávisti a lítosti. Pro lásku už tam moc místa nezbylo. To on jí tu lásku k němu doslova vymlátil z hlavy. Když to dořekla, jakoby se povznesla. A já na sobě ucítila jako kdyby mi někod na srdce přivázal závaží, s kterým teď budu chodit. A jediné na co jsem se zmohla byly slova jako "je mi to líto".......víc jsem nedokázala.
To je to co jsem se potřebovala napsat......díky.

Odpovědi..

26. července 2008 v 15:00 | charlotta |  Říká si to Charlotta?
Máš se ráda? (Werča)
Ech..no to je dost těžká otázka. Některé moje vlastmosti a schopnosti mám ráda, ale samozřejmě mám taky velkou spoustu negativního. A co se týče vzhledu? Tak se moc ráda nemám...jak kdy.
Čeho si na lidích nejvíc vážíš? (Werča)
Budu se muset zamyslet. No, na lidech si asi nejvíc vážim věrnosti, spolehlivosti. Vážim si toho, když mi někdo podá pomocnou ruku když jí potřebuju, a on sám vycítí kdy. Vážim si toho, když má někdo svůj názor a styl.Je toho spousta. Většina z Vás by asi napsala upřímnost že? Jo, tý si taky vážim. Ve vztahu nebo kamrádství je důležitý říkat si pravdu, ale někdy je lepší menší lež. Ten člověk by měl vycítit jestli by s tou upřímností toho člověka neranil. Pak je lepší mlčet. Tak toho všeho si vážim.
Myslíš si o sobě, že jse dobrej člověk? (Ivča:) )
Jak kdy. Někdy jsem pyšná na to jak dobou věc jsem udělala. Jindy zase naštvaná, že to byla uplná blbost a třebas i jízlivost. Ale doufám, že dobrej člověk jsem (někdy). Kriminálník rozhodně nejsem.

Kurva PROČ???

23. července 2008 v 20:07 | Charlotta |  Děje se něco?
Proč?..Proč jsem si tak naivně myslela, že sny se plní? Jak, jsem si vůbec mohla dovolit myslet si, že budu, nebo dokonce že jsem šťastná? Proč, ten pocit naplnění vždycky tak rychle vyprchá? Co jsem udělala tak špatného, že nemůžu být šťastná? Prázdná vším, a plná ničím....Už se není na co těšit. Tyhle prázdniny, tohle všechno už u mě dávno skončilo. Všechno je jako krychlička ze snů, jež se boří (jak jsi jednou řekla). To setkání, to byla pevná konstrukce. Ale je pryč...a všechno spadlo.
Ale já se nevzdám. Já prostě budu šťastná, aspoň ty tři dny, na který jsem se těšila skoro celej rok. Když to nevyšlo teď tak se o těchto zkurvenejch prázdninách, najde aspoň trochu času. A ty.....ty už budeš zdravá. A bude takové jaké jsme si to představovali. Hlavně se uzdrav....Magdi myslím na Tebe. A mám Tě ráda. Naše setkání se uskuteční..musí!

Tenhle článek není předpřipravený...

Nemá to cenu!?

20. července 2008 v 21:31 | Charlotta |  Říká si to Charlotta?
mimo článek:Chtěla jsem Vám říct, že zítra odjíždim k babičce a budu tam minimálně týden. Mějte se tady krásně.
p.s...udělala jsem novej design, ale je zatím vidět asi jenom v Exploreru. A přednastavila jsem jenom jeden článek.
S láskou Charlotta
Článek:
Konečně mám skvělou náladu. A díky té náladě mi konečně došla jedna věc. Tenhle blog je trapnej, neoriginální a je to jenom kupa nepromyšlenejch keců, který si můžete číst kdekoli jinde. Píšu s chybama, který se nedaj přehlídnout. Můj styl psaní sahá někam k dětem z pátý třídy neli níž. Píšu naprostý nesmysly, který nikoho nezajímaj. Tenhle blog už dávno ztratil svoje kouzlo. To proč jsem si blog tvořila bylo to, dokázat si, že dokážu mít jinej blog než ostatní. Ze začátku to celkem šlo. Ale teď? je uplně stejnej jako ostatní. Je stejnej jako série těch obyčejnech blogů, který umí dělat každej. Už to není co bylo. Oblíbené stránky, už jsem dle mého názoru píší jenom ze zvyku, a né proto že by tenhle blog byl něčím extra. A já se ptám, má vůbec ještě cenu pokračovat v tomhle? Mám zůstat na tomhle blogu, i když články co jsem tady psala byli přesně ty články, které odsuzuju.?.....Podle mě to cenu nemá. Tak tedy, nechám si pár dnů na rozmyšlenou, jestli ho zruším nebo jestli budu pokračovat.


Šťastná!...šťastná...hej, hej....

20. července 2008 v 13:09 | Charlotta |  Děje se něco?
A abyste věděli-sny se plní!! Stačí pro to jenom něco udělat. Šťastná a natěšená.....a už jenom týden a jeden den. Čekala jsem na to skoro celej rok. Snila o tom, a ono se to stane. My se uvidíme. A buďte šťastní s náma, protože život je krásnej, jenom někdy míváme před očima mlhu. A budeme se smát. Tak jak jsem se smála, celých 13 let a třičtvrtě. A budeme......a budeme nejšťastnější. A budou to tři dny, nejúžasnější v životě.
A víte co se stane? Já a Magda se uvidíme!! Dne 28. v 9 hodin přijede na autobusák v Liberci....a pak už jenom. Pak budeme spolu. Jen my dvě. Já se ták těším!!



Od chvíle co jsem dorazili na naší "dovolenou", jsem se těšila domů, aneb..už jsem konečně doma!

19. července 2008 v 17:09 | Charlotta |  Děje se něco?
/Jsem myslela, že ta holčička, je na houpačce, a ona je oběšená. To nevadí.../
Dobrá, dobrá. Jak už titulek napovídá-jsem konečně doma. A moc se mi tu nechce rozepisovat, celých 7 dnů. Takže Vám v bodch popíšeu obsach dnů (mimochodem jdou popořadě, od soboty, do pátka), a pak veledůležitosti.
Obash dnů xD:
• Dorazili jsme na místo určení (vesnice Lutová, nedaleko od Třeboně) a ihned jsme vyrazili na kola (ona je tam všude rovina, takže to bylo v celkové pohodě.)
• Navštívili jsme zámek Červenou Lhotu.
• Opět a né naposled, jsme se vyadli na tůru na kola. Bya jedinečná v tom, že většinu cesty jsme jeliv pláštěnkách uplně durch. Dobrodrůžo..haha.*kyselý výraz*
• Jeli jsme do Českého Krumlova (autem, né na kolech). Bylo to tam, krásné.
•Jak už jsem se zmiňovala, tento den nás čekalo sjíždění Vltavy. myslím, že to se povedlo.
• Celý den nám pršelo, takže byl klídek doma.
• Další výlet na kolech. Jeli jsme do Rakouska a zpátky. Nakonec jsme opět zmokli.
Veledůležitosti:
V Českém Krumlově, mi byl odcizen mobil. Takže tímto jsem ztratila všechny důležité telefoní čísla. Jestli jsem si s někým z Vás vyměňovala telefoní číslo tak tady je to nové:773058681. Děkuju. Můj tatínek, mi totiž hned onen den koupil telefon nový. Čím jsem si to zasloužila? Maminka pak na mě dělala ještě 2 dny kyselé ksichty, že táta mi koupí všechno. (to není pravda!)
○ Byla jsem celkem hodně poštípaná hovady, takže posledních pár dnů, měl můj poštípaný kotník třikrát věčí rozměry, nemohla jsem na něj stoupnout a svědil mě neuvěřitelně moc.
Toť vše k "dovolené"...

To, co si přečtu klidně ještě desetkrát.

17. července 2008 v 10:00 | Charlotta |  Říká si to Charlotta?
Sepsala jsem pár knih, které mě snad nikdy neomrzí. Myslím, že čtu hodně. Jsem schopná přečíst dvě knížky za den, pokud mě uchvátí. Čtu strašně ráda...je to pro mě takové odpoutání od reality. Nechápu ty barbary, kteří se ještě vychloubají tím, že snad nikdy nic nepřečetli. Většine (né všechny) knížek, které se mi hodně líbili jsou pod perexem.

Neskonale úžasný.

16. července 2008 v 10:00 | Charlotta |  Zkouška hudebního /ne/vkusu..
Vybrala jsem pár pomalých písniček, které můžu poslouchat od rána do večera. Jestli máte chvíli času, určitě stojí za poslechnutí. A většinou jsou i s videem.

Slečny...

15. července 2008 v 10:00 | Charlotta |  Takové to /ne/barevné..obrázky, tuším?!
Slečny, které mají můj obdiv. Jednou bych chtěla být taky taková. Jediné co zatím mám je tunýlek v uchu, ale ten se mi bohužel zatahuje...potřebuju roztahovák (tahle slečna ho má taky). Jednou prostě budu mít tetování, "pírsing" a minimálně rasty nebo pseudo dredy. Tak se kochejte.

Nestačí jen chtít. Tak se probuďte a konečně to pohopte!

14. července 2008 v 10:00 | Charlotta |  Děje se něco?
Víte...já věřím, že když budu věřit bude všechno dobrý. Vlastně nevím proč tohle píšu, ale chci to napsat. Napsat pro Vás. Pro mě...jen tak. Nevím.
Myslím, že všichni jsem dost silní na to, abychom si šli za svým. Nebát se vybočit, protože když se to všechno povede budeme ty nejšťastnější. A ža jsou sny od toho aby se snily, a né aby se plnily? Tahle věta je jenom jedna z překážek, kterou musíme přeskočit. Každý si musí za svým snem jít, jinak se ho nikdy nedočká. Samo totiž nic nepříjde. Musíme proto něco udělat a ne jenom nečině sedět a vzdychat. Ani věřit nestačí. Činy jsou to, co nás sune vpřed a kdo tohle nepochopí, nikdy se svých snů nedočká. A to, že rodiče nadávají abychom se učili je správný. Nikdo nemá sen, sedět někde u pásu. Když něco chci, klidně se budu každej den učit do zblbnutí, protože věřim, že mi to pomůže a že budu zase o krok blíž uskutečnění snu. Cítit tu krásnou euforii......že jsem doběhla do cíle a všechno co jsem přála jsem dokázala. Jsem vítěz! Za to to stojí. Tak bojujme a nikdy se nevzávejme, protože naše sny si to zaslouží.

Co si myslet?

13. července 2008 v 10:00 | Charlotta |  Děje se něco?
Tak nějak nevím. Víte, kdyby se mě někdo zeptal jaký typ blogu mám najraději asi bych byla na pochybách. Myslím, že velkou roli hraje osobitost. A pro mě je hodně důležitý styl psaní, a hlavě psaní bez chyb. Já sama někdy píšu s chybama to nepopírám, sem tam vynechám i nějaké to písmenko, a pak mě to pěkně štve.
Tenhle článek bude asi hodně o mě. A o lidech či blogařích, které nemám ráda.

Jak už jsem řekla....jsem pryč!

12. července 2008 v 10:00 | Charlotta |  Děje se něco?
Ano, ano. Dneska jsem v 6 hodin vstávala, nasedala do auta a vyjela vstříc jížním čechám. Jedu tam s rodičema a bráchou. Né, že by se mi tam moc chtělo, ale nedá se říct, že se vyloženě netěším. Čeká mě, ježdění na kole a sjíždění Vltavy. Takže se tady mějte krásně...
P.s..Pár článků jsem předpřipravila, ale na celý týden jsem to nestihla. Budu vděčná za každý komentář. Mějte se krásně!

Nejúžasnější lidi, které (ne)znám!

11. července 2008 v 16:00 | Charlotta |  Říká si to Charlotta?
Magduš → Moje milovaná. Nejde napsat jsem všechno co k ní cítím. Mám jí neskutečně ráda. Viz už dva články věnované jí. A její blog? Nepíše na něj sice extra často, ale když napíše je to vždycky článek, kterej můžu hltat od rána do večera.
Confused → Neskutečně úžasná slečna. Ví co chce, a podle mě si zatím tvrdě jde. Její blog, je pro mě něco úžasného, jiného a famózního. Miluju její články, její design-miluju jí! Jsem šťastná, že Tě tady můžu mít!
Niki Sharp → Moje milenka, co mi neustále hází dorty. Mám Tě strašně ráda. A krásná je neskutečně moc. A její blog? Úžasný designy a skvělý články. Metallica forever že?!
Untitled → Slečna, které přeju strašně moc štěstí. Neuvěřitelně silná holka, která všechno zvládne. Moc si Tě proto vážím. A tvoje články jsou úchvatný. Mám Tě ráda.
Miss. Maková → Fajn holka. Stále zamilovaná, a já věřim že jí to vyjde. Strašně dobře si s ní pokecám na icq. A její blog? Díky deviantu, dělá teď krásný designy..a články na její věk taky super. Taky Tě mám ráda.
Peťka → Slečna, která je semnou od úplného počátku mého blogového bytí. Strašně mi pomáhala a dodávala odvahu psát dál. Jsem ti neskonale vděčná. Tvoje články jsou pokaždé o něčem jiném a já každý čtu jedním dechcem. A tvoje básničky taky. Mám Tě strašně ráda a doufám, že tu semnou ( a ostatníma, který Tě mají stejně rádi) ještě dlouho.
Werča → Skvělá holka s osobitým stylem. Miluju tvoje články a ještě víc básničky. A posloucháš vážně úžasnou hudbu. Mám Tě ráda.
Danush <3 → Tuhle holku mám ráda čím dál víc. Každej den mě něčím překvapí a uchvátí. Jseš strašně fajn a já Tě mám moc ráda.. a tvůj blog mám ráda. I když píšeš co se děje u Tebe já to s chutí přečtu a píšeš to fakt skvělým způsobem. Nikdy Tě nedám!
Efka → Miluju její články. A miluju ty obrázky, který zdobí každej úchvatnej článek. Nikoho tak originálního jsem ještě neviděla.
A nakonec je tady ještě jeden člověk, kterej sice nemá blog, ale píše mi ty nejúžasnější komentáře a je semnou taky už dlouho a je to Janina → Tuhle paní má strašně ráda. Ten styl hudny, který poslouchala a její názory mě vždycky dodají....něc o zvláštního co nedokážu popsat. Musí to bejt ta nejúžasnější máma pod sluncem a mě je ctí, že je stio přečíst si moje články. Děkuju!

Den předpřipravených článků...

11. července 2008 v 15:07 | Charlotta |  Děje se něco?
Nestíhám!...Zejtra odjíždím pryč. Jedu kamsi za jihočeskými rybníky. Do Třeboně. Budu tam týden. Čeká mě ježdění na kole a sjíždění vltavy. Jedu tam s rodičema a bráchou. Moc se mi nechce, ale co nadělám? Bude to fajn.
Články předpřipravuju. Mám asi tři. Takže usilovně přemýšlím co dalšího bych sem mohla dát. V předpřipravných článkách se dozvíte: Jaké blogy a typ lidí nesnášim, moje nejoblíbenější blogaře, kterých se nikdy nevzdám ( a ty sem hodím asi ještě dnes, čistě pro pořádek), pár úžasných (alepoň pro mě) obrázků, a asi nějaké ty písničky, a pak ještě jeden článek o snech. Toť asi vše. Sama ještě pořádně nevím.
Omlouvám se za tento organizační článek (to vážně není můj styl), ale musela jsem ho sem dát. Takže za chvilku sem dám ty oblíbené blogy. Zatím se mějte fajn a já jdupředpřipravovat.
/To je snad ten nejhorší článek co jsem kdy napsala :( /...

Štěstí?..Neuvěřitelně pomíjivé!

10. července 2008 v 19:05 | Charlotta |  Děje se něco?
Tak jsem se vrátila.

Celá cesta vlakem byla tak fajn, zasmáli jsme se. Říkala jsem si, že si to spolu užijem. Že zase bude všechno jako dřív. Já vlastně ani nevím, co mám napsat. Když jsem tam u babičky přemýšlela nad tím co sem napíšu. A byla jsem si jistá, že titulek bude znít "šťastná". Ale já nejsem ta, která by mohla mít tolik štěstí.......

Velký holky přece nebrečí!..

6. července 2008 v 21:45 | Charlotta |  Děje se něco?
/To jsme my tři. Silná trojka.....Kačka, já a Betty. Kde jsou kurva ty časy?/
Kdybych řekla, že mi to trochu chybí...lhala bych. Chybí mi to totiž tak strašně moc. Tak moc si přeju, aby se při focení týhle fotky zastvail čas a já si v té chvíli uvědomila jak moc mám. Jak moc miluju tyhle dvě holky. Já to věděla...ale neuvědomovala jsem si to tak, jak moc to vím teď.
Ta úchylně veselá a střeštěná přítelkyně, o které jsem Vám sem psala je ta Káča (vlevo). A mi tři jsme teď měli jet stanovat. Jenže Kačka nemůže. A možná se Vám to zdá unáhlený a dětinský...ale já jsem se tak těšila, že tam budeme mi tři. Naše silná trojka. A ona nemůže (je nemocná)..Asi jsem přecitlivělá, ale mě to strašlivě mrzí. No tak pojdeme jenom ve dvou, co se dá dělat. Kačíí...budu na Tebe vzpomínat.

Začátek...nebo konec?

6. července 2008 v 16:23 | charlotta |  Děje se něco?
Být potají na cizím počítači. V cizím pokoji. To není můj styl...a nebo jo? "Raoubířka" tak mi babička řkala když jsem byla ještě malá.
Tak proč nemůže být všechno tak jak bylo. Jako dřív? Dobrá nálada...pořád jí mám, ale teď je někde pod tím vším. Pod tím zmatkem. Chaosem.....uplně ve spodu. Vidiny..předtuchy?! A co si já, mám teď představit. Už nechci nic vidět. Všechno jakoby splynulo dohromady. Mlžný svět. Dýchat a radovat se v mlze? Dokázala bych to...jenže já nechci. Ze všech těch rozmazaných obrázků sestavit, alespoň pár něčeho jasného. Jenže já nemám sílu. Nechci se mi nad tím přemýšlet. Tak ať už to skončí..nebo konečně ať začne něco jasného a jistého....