Obvykle k designu nic nepíšu. A obvykle taky nepíšu dva články denně. Ale musím to sem napsat, protože jsem to já. A protože jsou to moje pocity, které se nezmění./Design, je vidět jenom v Exploreru!!!! Zatím/
Víte, já mám pocit, že nikam nepatřím. Polslouchám punk, tak co ta punková parta? Ne! A nebo, co ta parta tekknů, s kterýma jsem byla párkrát venku? Ne! Když tam jsem s nima, mám takový zvláštní pocit. Jako kdyby se znali celý život a já tam najednou vpadla. Necítím se mezi nima dobře, a před nima to nejsem já. Proč neznám někoho kdo by semnou byl schopnej hodiny diskutovat nad Shakespearem? Proč neznám někoho, s kým bych chodila do divadla? Proč si všichni myslí, že kino je lepší? Vždyť divadlo má tolik navrch. Vidět skutečné herce přímo před sebou. A né jenom bláhově toužit vidět herce, který hraje super akčního agenta ve filmu, který je prakticky jenom o zabíjení. Proč neznám někoho, s kým bych mohla probrat všechny umělecké směry. Znát někoho, s kterým bych nad dobrým čajem probrala tu hru Karla Čapka, na které jsme zrovna byli. Proč?
Proč jsou kolem mě, jenom samé barbaři, kterým neříká nic secese a úžasné obrázky A. Muchy. Proč jsou kolem mě lidé, s kterýma rozhovor o Shakespearovi skonči tak u Romea a Julie. A po chvíli už zase diskutují buď o sexu, nebo o nějkém super akčním filmu. Proč se nemůže dál bavit, třeba o hře Sen noci svatojánské, nebo o jiném dílu všech úžasných umělců. Proč není nikdo schopnej bavit se semnou o obrazech Salvátora Dalího?
Proč jsou kolem mě, jenom samé barbaři, kterým neříká nic secese a úžasné obrázky A. Muchy. Proč jsou kolem mě lidé, s kterýma rozhovor o Shakespearovi skonči tak u Romea a Julie. A po chvíli už zase diskutují buď o sexu, nebo o nějkém super akčním filmu. Proč se nemůže dál bavit, třeba o hře Sen noci svatojánské, nebo o jiném dílu všech úžasných umělců. Proč není nikdo schopnej bavit se semnou o obrazech Salvátora Dalího?
Umění pro mě znamená strašně moc. Miluju psaní, miluju malování, miluju hraní. Malovat bohužel neumím. Ta představa, že bych jednou mohla stát na jevišti. Ach...proč je to jenom sen? Ale proč, mi každý říká, že mám talent? A proč mě to vždycky tak píchne u srdce? Možná, že kdybych o tom nepřemýšlela jako o snu, ale jako o budoucnosti, tak by to bylo lepší....Ale asi pořád by to byla bláhová představa.
A tenhle design (ještě jednou-jde zatím vidět jenom v Expolreru)..já vlastně nevím...Když vidím tenhle obrázek tak mi naběhne slovo umění. Proto ho mám tak ráda. Je kus mě.
Nicki Sharp |
Jako kdybys mi mluvila z duše. I když musím se přiznat, že se mnou by rozhovor o Shakerpearovi nezkončil o moc líp, než Romeem a Julií... Ale ať už jsem v galerii, vidim film typu Frida, nebo hltám knížku od nějakýho ,,světovýho´´ spisovatele, nestačim zírat a obdivovat. Umění je nádherný, zvlášť když mu někdo rozumí (víc než já). A celou dobu chci vlastně napsat, že tohle je nejkrásnější design co tady kdy byl :*