
Asi ano. Asi jsem si tak doopravdy připadala. Ale zbytečně. Možná...možná, že něco tam uvnitř mi říkalo, že sama nejsem a nebudu tak ať neplaším. Asi to bylo tím, že bude začátek roku.Člověk, teď o prázdninách nevidí skoro žádného spolužáka, takže to že nevidí kamrádku s kterou byli nejlepší přílkyně jí moc nevadí. Říká si, že teď nemusí řešit to o čem se s ní bavit a tak. Začne škola a co pak? Budu jí vídat každý den, a budu vědět že mě nemá ráda a budu vzpomínat na ty staré časy. Na ty staré krásné časy, a budu i připadat strašně sama. Jo, tak nějak to bude.
Víte, ona je úžasná, krásná a chytrá. Dle mého názoru, je skoro u každého na prvním místě. Mám pocit, že dřív mě lidi nebrali jako Káju, ale jako kamarádku B. - "Když jí má ráda ona, tak na to něco bude a budu ji mít ráda taky". Asi mi teď došlo, že lidi jsem nikdy moc nezajímala já sama, ale spíš ona. Ale možná že si to jenom myslím.
Pocit, že když jem ztratila jí ztratila jsem i všechny ostatní. Jo tenhle pocit, mi teď delší dobu vrtal hlavou, ale teď vím, že nemusí.
Už jsem Vám říkala o jedné mé kamrádce. Nazývala jsem jí "Má střeštěná a úchylná přítelkyně" nebo tak nějak. Ano. Teď..teď když....když skončilo to ono krásné, tak teď jsme se začali docela hodně bavit. Já, jsem jí i dřív pokládala za jednu z nejlepších lidí, ale chovali jsem se k sobě prostě tak normálně Trochu lépe než normálně, ale nic extra to nebylo. Já...až teď jsem si uvědomila, jak mě má ta holka ráda a jak moc miluju já jí. když jsem byla na dovolené, tak mi každý den volala a ptala se mě jak se mám. Pak jsme spolu kecali třebas i hodinu po telefonu, a jí bylo jedno že jí táta zabije za vysoký účet. Ona se smála, a vykládala mi strašnou spoustu věcí. A já je poslouchala, a smála jsem se, a taky jsem povídala-byla jsem šťastná. O prádninách jsme spolu byli docela často, a teď se máme vidět zase. Ona je typ lidí, který vs nikdy neunaví. Tak tedy, psala jsem jí, jestli se teď v pondělí uvidíme. A pak jsem jí napsala, jak je pro mě důležitá a tak. Při mém štěstí, ona napsala, že se v pondělí uvidíme. A pak...pak tam stála strašná spouta krásný slov, směřovaná mně. To nejkrásnější, ale záoveň nejděsivější bylo toto: "A teď už vím, že nikmu závidět nemusím. Nemusím, protože mám jednu z nejcennějších věcí v životě a to nejlepší kamarádství s TEBOU!"...A proč děsivá? Bojím se, je to závazek. Bojm se, že jí zklamu, stejně tak jako B. Ano, s K. je to jiné, ale o to víc se bojím...
Jsem ale šťastná. Jsem šťastná, protože vím, že ke spokojenosti nepotřebju partu. Stačí že mám Kačku, Ondru a Ondru...víc nepotřebuju. A vážím si toho.
S láskou Ch.