Ta co má dvě tváře. Každou jinou, a přece úplně stejné. Tam uvnitř.Vím co chci. Vlastně už i to kdo jsem. Jsem šťastná? Asi ano.
Jedna tvář, je plná střeštěných úsměvů, krčícího se nosu, děsným xsichtů, díky kterým rozesměju tu kupu lidí, která se kolem mě seběhne. Věci, které plácám, mi chodí na jazyk samovolně. Tyhle dny, jsou pro mě jako dny, kdy přijedou popeláři. To co už nic neznamená. To pro co není místo, to co nemá smysl jde jednoduše ven. Je to pryč a už se to nevrátí. Miluju tyhle dny. Ty dny, kdy se smějí všichni okolo mě a říkají: "Kájo, ty seš blázen. Prosím Tě už buď zticha." Skoro všichni mí kamarádi, i nekamarádi mě tak znají. Nikdy by je nenapdlo, že jsem jiná.
Ta druhá tvář, je pro mě krásnější. Je zajímavější, neobyčejná. Je jiná. POmalu, ale zcela jistě se klube na povrch a já se měním. Je to tvář, která má skelné a hluboké oči, zamyšlený a upřímný úsměv, a světlý nádech pleti. V té chvíli píše povídky, básně a přemýšlí. V té chvíli jí není 14, ale 17. Kouká kolem sebe, a va každé věci vidí kus poetiky, v které se utápí. Sní o jevišti a skutečném příteli. Ve všem vidí krásu a dokonalost. Udivuje se nad ohromujícími díly světoznámých a neznámých umělců, které tolik obdivuje.
Vlastně neví proč, ale mezi těmito dvěma tvářemi, má tlusté zdi. Nechce si to smíchat dohromady. Každý jí zná jinak. ALe ona sama ví jaká chce být, jaká je co si představuje. Žije realitou, na kterou se dívá zpoza velkého a krásného snu. Snu, ktrý se jmenuje její vlastní život.
Život "Charlotty"......
Lili |
Tvoje članky mi berou dech